plaz zima
Ze života

Učím se žít v tom, co JE aneb rouška na přání

Je to víc než půl roku, co jsem podstoupila rozsáhlou operaci, o níž jsem neměla moc času přemýšlet. Ještě teď se učím žít ne v tom, co bylo, nebo co bude, ale v tom, co je. Hezky pomalu ze vteřiny na vteřinu. Kromě mých nejbližších o tom dodnes nikdo neví. Neměla jsem potřebu, v sociálních médiích, tolik oblíbené sdílené bolesti či lítostivých komentářů. Potřebovala jsem popadnout dech a sebrat síly. Veškeré své bytí jsem soustředila do modlitby, lásky a naděje!

Ten, kdo nekřičí, není totiž tolik vidět

Jsem tu, teď a tady, stále se učím, vyrovnávám se a přijímám svou životní lekci. A přeji všem lidem zdraví a lásku! Věřím, že v opravdové altruistické demokratické společnosti lidé nespoléhají jen na vlastní sílu v daném okamžiku, ale že si uvědomují i nedostatek sil a momentální slabost druhých. Nemluvím o lidech, kteří stojí s nataženou prosebnou rukou. Mluvím o těch, které míjíte v obchodech, autobusech, v čekárnách lékařů, jak trpělivě a smířeně a pro Vás i zpomaleně čekají, než na ně přijde řada. O těch, kteří vypadají fajn, mají neznatelný úsměv na tváři nebo zasněný pohled. O těch, co Vám přijdou, že tak pasivně JSOU. Jen si vzpomeňte na dědečka vysedávajícího před EKG vyšetřením, na ženu s malým nemocným dítětem s rouškou na obličeji, na lidi, kteří Vás nečekaně pustí na pokladně nebo poodstoupí při tlačenici v MHD. Jo, to se mi stalo JEN jednou, řeknete si. Nevnímáme je. Ten, kdo nekřičí, není totiž tolik vidět.

Obyčejná viróza, jak pro koho

Jen Vám chci říct vzpomeňte si na ně, až si narychlo odskočíte s vysokou teplotou nebo super kašlem a kýcháním koupit pár rohlíku do večerky. Nebo až půjdete na rutinní vyšetření a bude Vám ten den trochu blbě a tam v rohu bude na židli sedět ten tichý stařík po mrtvici či bypassu srdce nebo klidná žena po prodělané operaci a ozařování či rodiče s roztomilým dítětem s chronickými respiračními problémy. Protože to jsou ti slabší, kteří nic nechtějí, jen tu ještě chvíli být. V tu chvíli si dát na pusu roušku, přestože jste normálně zdravý jedinci, jen teď máte obyčejnou virózu, je to nejmenší, co můžete udělat, když už musíte ven. Možná takovou maličkostí někomu zachráníte život. Nečekejte pochvalu či poděkování. Buďte zodpovědní k sobě, své rodině ale i ke své společnosti.

Děkuji za všechny ty, co poděkovat nemůžou

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *