klavir
Ze života

Učíme se online a pečeme domácí housky

Zdravím Vás všechny v nelehké době. Době velkých výzev, zkoušek a změny myšlení. Kdy každý z nás něco ztratí, kdy se každý cítí nejistý a kdy se každý něco naučí. Solidarita lidí celého světa je nádherná. Mám pocit, že lidskost se probouzí z dlouhého spánku egoismu. Vám všem chci nejprve poděkovat, že jste silní, ohleduplní a trpělivý!

Homeschool výzva nebo ne


A tak jsem se po odmlce rozhodla, že se s Vámi podělím, o tom, jak se snažíme držet normalitu v těchto dnech.
Teď už je většina evropských dětí doma a učí se tzv. homeschool. Naše holky jedou on-line od pátku, kdy se v Bulharsku oficiálně uzavřely školy. Výuka není nějak specificky centralizovaná, každý učitel se snaží, jak může. Využívají se dostupné platformy a sociální sítě k rychlé komunikaci. Že je to výzva pro pedagogy, o tom není pochyb. Ale mnohem větší pecka je to pro nás rodiče. Přestože s českým jazykem mám čtyřletou domvzdělávací zkušenost, bulharština je přeci jen jiné kafe, už jen faktem, že to není můj rodný jazyk a za druhé matematika se tu učí jinak. Čtvrtý den mohu s čitým svědomím napsat, že se pereme statečně.

Vše má svůj zvláštní neplánovaný řád

Dnes jsem konečně měla pocit, že to funguje. Holky od rána sedly k připraveným materiálům. Konzultovaly jsme je společně, odesílaly a učitelky rychle reagovaly. Nejmenší školkačka si vzorově vymalovávala omalovánku a psala čísla. Najednou pochopila, kde jsou v tuto chvíli priority. Díky dnešnímu souladu jsem bez stresu zmákla upéct chleba a uvařit oběd. Manžel pracoval ve vedlejším pokoji, stejně jako to dělá posledních několik let. A večer poskytl matematickou a “native spíkrovskou” lekci.

Vitamín D a hodiny klavíru

Po obědě děti pravidelně odesílám na terasu, nabýt se vitamínem D. Dnes si KONEČNĚ bez velkého rámusu kulturně malovaly a byly prostě úžasné! Až jsem je na sledování UčíTelky musela volat. Jen škoda, že není celoročně! Protože teď nejsem jediným zdrojem (rozuměj šikanou🤣) výuky mé mateřštiny. Berušky komentují, co kdo řekl a jak to řekl. Ač Vám to přijde úsměvné, některá česká gesta jsou pro holky velmi zábavná. A samozřejmě nezapomněly vzpomenout, jak moc se těší do ČR. Jenže, kdy budeme cestu moci zrealizovat, teď neví nikdo. Naštěstí zkoušku z ČJ i vlastivědy je možné dělat i v rozmezí 1x za dva roky. I když to je teď fakt to poslední, co mě trápí.
Překvapivě máme čas se pořádně věnovat i AJ, když už jsem ta učitelka jazyků😁. A protože nás všude nabádají k lehké fyzické aktivitě v domácím prostředí, trénujeme jogínské asány a improvizujeme v nejrůznějších tanečních kreacích. Starší učí nejmenší hrát na klavír. Čteme knihy a jako odměnu koukáme v podvečer na filmy.

Hlavně KLÍÍD

Musíme být v klidu a trpělivý. Všechna omezení, co se dějí, se dějí pro dobro společnosti. Ano, mám své obavy, ale nejsem panická. Když budu v klidu já, budou i mé děti. Zprávy komentujeme, vysvětlujeme, překládáme. Jsme k nim upřímní, samozřejmě s ohledem na jejich věk. Snažíme se zachovat normalitu a řád a využít každý den nejefektivněji, jak můžeme. Držme si všichni palce a buďme zodpovědní!

Domácí rychlo housky

A jako bonus dnešního příspěvku Vám vkládám můj oblíbený rychlo recept na domácí housky, v případě, že Vám doma chybí pečivo a máte základní ingredience.

Potřebujeme

500g hladké mouky (můžete ubrat 100g a nahradit jakoukoliv celozrnnou)
300 ml vlažné vody
5 lžic oleje (slunečnicový či olivový, co máte)
1 pytlík sušeného droždí
2 lžičky cukru (používám třtinový, ale není povinnost)
2 lžičky octa (nemusí být, já dávám Ume ocet, páč jiný nemám)
1 lžička soli

V míse nejdřív promícháme mouku s droždím a cukrem a solí. Pak přidáme olej, ocet a vodu a rukami uhněteme těsto. Na dno mísy nasypeme trochu mouky a těsto na něm necháme zakryté, v teple vykynout. Stačí 30 min. Pokud nespěcháte (nebo zapomenete) klidně i hoďku. Poté vyklopíme na lehce pomoučený vál/linku/stůl a odkrajujeme příborovým nožem přibližně stejné díly. Převálíme je v ruce do bochánků, velkých asi jako dlaň a klademe na plech s pečícím papírem. Necháme ještě cca 20 min dokynout, než se nám rozpálí trouba na 190 stupňů. Před vložením do trouby potřeme bochánky slanou vodou (rozmíchat lžičku soli v panáku vody) a posypeme semínky, které máme rádi. Já má ráda sezam či mix (sezam, slunečnice, dýně). Pečeme cca 20–25 min. Sledujeme a až ze zlátnou, poklepe kůrku, jestli hezky ťuká a vytahujeme.
Z této dávky máme vždy 8 až 10 bochánků, což pro naši pěti člennou rodinu stačí na večeři a občas pár zůstane jako doplněk snídaně pro děti nebo krutóny do krémové polévky. (Jídlo totiž nevyhazuju.)


Tak dobrou chuť a buďte zdraví!

Klidně nahlédněte i sem na další pečení. A co dobrého nám situace přinesla si přečtěte zde.

3 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *