Verkover
Ze života

Všechno zlé je pro něco dobré

Znáte to? Udělat dva kroky vzad, vlastně znamená, udělat jeden velký vpřed. Zemětřesení způsobené novou situací bylo, je a bude značné. Co s tím můžeme udělat my jednotlivci? Co s tím můžu udělat já? To je otázka, kterou si kladu každý den. Ano, samozřejmě, kromě plnění základních epidemiologických nařízení. Postupně se mi vyrojilo několik nápadů, které odstartovaly naprostou smršť.

Stačila jedna otázka

Všechno to začalo jednou otázkou mého tchána – jestli mu jako učitelka AJ nepomůžu najít nějaká videa či materiály k oprášení jazyka. Počkej, nic hledat nebudeme a já se ti budu online věnovat párkrát týdně. Tzv. false begginers je moje specialita. Učíme se tak už čtvrtý týden a oba se těšíme. Pravdou je, že dávám tchánovi zabrat a že on je v 75 letech fakt FRAJER!! Ruku v ruce s tím přišel i druhý nápad. Bulharská babička je výborná vypravěčka a jako univerzitní profesorka má slušný školní backround. A protože nejmenší dcerka zůstává během dopolední učící se jízdy starších dvou často stranou a hrozně ji chybí školka, jsem spojila dva konce dohromady. Vznikl tak každodenní hodinový videocall s pohádkou, básničkami, abecedou a matematikou. Babička dává i domácí úkoly v podobě ilustrace k pohádce a následně známku (na žádost samotné školkačky, nejsme masochisti).

Pohádka na přání

Čeští prarodiče pracují, času mají míň. Nic jsem neplánovala a třetí nápad vyskočil naprosto spontánně. Během Velikonoc jsme poprosili českou babičku, ať přečte prckovi, něco ze zlatého fondu mého bývalého dětského pokoje. A že našla! Pavoučka Provazníčka Inky Cipové moji nejoblíbenější dětskou knihu. Není se co divit, že se do online poslechu zapojila i naše třeťačka a finálně i český děda. Má volno, tak teď předčítá on. Všichni účastníci jsou naprosto spokojení.

Když italsky tak s Italem

A jak už víte čtvrťačka se sama začala učit italštinu. Týden jsme ji pozorovali, jak opakuje italskou lektorku na youtube, jak si vyhledává slovíčka a fráze ve slovnících, jak si trénuje výslovnost. Tak jsme poprosili příbuzného Itala o konverzační lekce. Není učitel, ale já mu navrhnu, že by jím klidně být mohl. Jde jim to perfektně! Jenže si nemyslete, že je to easypeasy. Jejich jediným společným jazykem je totiž ta italština. On žije v Německu, mluví německy a česky zná jen pár slov a frází. A tak i já jsem nucena, buď si oprášit něminu, nebo se učit s nimi

A co dál?

Teď už zbývá jen najít někoho na výuku řečtiny pro milovnici jednorožců. Má to slíbeno. Tak na tom musím zapracovat. Pár ideí jsem si načrtla, snad se mi podaří je dotáhnut. A co já sama? Posunula jsem svoje jazykové schopnosti a vrhla se na ještě hlubší čtení ve třetím jazyce-bulharštině. Mám pravidlo, pokud ovládám rodný jazyk autora, budu číst v originále. Mým obrovským snem zůstává Idiot od Dostojevského. Podotýkám, že rusky neumím, nikdy jsem se neučila, ale něco na základě srovnávací lingvistiky rozumím. Tak do čtyřicítky to třeba dám!

Co vy? Podařilo se Vám něco nového naučit, zrealizovat odložené položky na seznamu “JEDNOU TO DOKONČÍM”? Možná je teď ten správný čas.

O počátku našeho homeschool systému tady i tu

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *