Bulharské Černomoří

Bílé skály – výlet do pravěku

Taky rádi objevujete? Místa, která si myslíme, že už důvěrně známe, dokážou pěkně překvapit. Stačí se totiž na věc podívat z jiného úhlu pohledu. S nově nabytými informacemi nás průzkumnická duše často nenechá spát. A tak Vás dnes zavedu do lokality, které se říká Bílé skály. Půjdeme spolu na expedici do pravěku. Tak mě následujte.

Takže kam?

U ranního kafe horečně diskutujeme, kam se dnes podíváme. Počasí je jedničkové. Slunce, bezvětří a příjemné teploty věstící blížící se léto. Překonat předchozí veleúspěšný výlet na mys Emine, se zdá být nemožné. Přece musí existovat něco, co splňuje naše požadavky: dojezd autem do 40 min, náročnější terén, ideálně divoká pláž. Manžel švihá palačinky (jo je prostě bezvadný❤️) a já sjíždím vlny internetu. Sleduju členitost mořského břehu a snažím se najít místa dostupně nedostupná. Zastavím se u Byala, městečka, kde je další nádherný mys, Sv. Atanas s antickými pozůstatky. Nádherný cíl výletu nám už ale důvěrně známý. Pak se prokliknu na textově velmi chudou stránku s několika krásnými fotkami – Bílé skály. Nacházejí se na druhé straně byalského zálivu. Je jasno! Vyrážíme hledat toto nespoutané místo.

Cesta do doby dinosaurů

Proč cesta do pravěku? Protože tu můžete najít zkameněliny z přechodu druhohor a třetihor, a protože se budete procházet po světově geologickém unikátu. Navštívíte místo, které je dokladem pádu obrovského meteoritu, jehož následkem, před 65 miliony let, vymřeli dinosauři. Dnešní městečko Byala, nacházející se 10 000 km od místa dopadu, bylo v pravěku součástí dna moře Tetis. Leželo v jeho 300metrové hloubce. Dnes je vše obráceně, a tak tyto vysoké útesy patří ke čtyřem ojedinělým světovým místům, která geologicky dokládají zlomový jev ve vývoji života na naší planetě. A co je ještě zajímavější, jsou z těchto čtyř jediným dostupným! To člověk prostě musí vidět!

Hadí překvápko

Procházíme se po těsné kamenito-písčité pláží, nad níž se tyčí ony fenomenální skály. Holky si hrají na geology a snaží se najít alespoň jednu fosilii. Sbírají kameny se zkrystalizovanou solí, pozorují žíly v útesech a sledují jednotlivé vrstvy samotných skal. Nikdo nikde, jen my a hnízdící ptáci na útesech. Jsme naprosto pohlceni čistotou přírody. Přicházíme k části, kde z moře vystupují velké kameny. Toužím se dostat na ten nejzazší. Studuju terén. Z mého dumaní mě vyruší vyhřívající se vodní užovka, která se mě lekne a plazí se rychle skrýt do mořských vln. Nevím, kdo byl vyděšený víc, jestli já nebo ten vodní had. Jak jsem později zjistila, tento typ užovek není jedovatý a nekouše. Při obraně pouze vypouští zapáchající sekret. Přesto jsme při nášlapu na větší kameny všichni dávali pozor. Díky naší opatrnosti a tichosti jsme si užiji i přítomnost ještěrek a různých zástupců hmyzí říše. 

Beduíni na pláži

Cesta zpět byla dobrodružnější. Zvedl se typický odpolední vítr, pod jehož silnými nárazy holky nemohly udržet rovnováhu. Oblékly zbývající vrstvy oblečení a zabalené, jak pouštní beduíni si razily cestu zpět. Nejmenší využila teplé otcovy náruče a závětří. Já jsem celé to procesí uzavírala s vděčností za další nádherný společný okamžik a s myšlenkou, že síla příroda vždy stojí nad tou lidskou!

V blízkých dnech očekávejte článek o samotném antickém městě Byala na mysu Svatý Atanas.

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *