Pristav Sv Vlas
Léto v Bulharsku

Bude letos “moře”?

Každý rok touto dobou si už lačně užíváme slunečních paprsků a nesměle testujeme teplotu mořské vody. Děti šťastně skáčou do chladného bazénu a já je k jejich nelibosti starostlivě pobízím k ukončení radovánek. Letos je ale vše jinak, a to nejen díky Covidu.

Pomalé jaro

Zima byla překvapivě teplá a jaro naopak chladné. Teploty se zvedaly velmi pozvolna. Předzvěstí blížícího se léta je vždy mořský vánek, který z pláže přináší vůni tamního světa a překvapivě i slanou chuť. Bohatý jarní déšť zavlažil půdu natolik, že za mých pět let tady, jsem nikdy neviděla růžové keře tolik živé a obsypané tak obrovskými květy. Přestože jsem od Růžového údolí vzdáleni 180 km a aroma Damasceny sem nedosáhne, je to tu prosyceno vůní nepřeberného množství růžových kultivarů. Červené, žluté, bílé, oranžové, světle fialové, cyklámenové či světle růžové květy kam se podíváš! Cítím se jednoduše jako v ráji!

Sbohem virtuální třído

Do prázdninového bezstarostného stavu pozvolna přepínají i dcery. Jak jsem zmiňovala dříve, školní rok končí v Bulharsku dřív. Moje třeťačka opustila svou virtuální třídu s koncem května. Až mám pocit, že se vše odehrálo potichu a nenápadně. Na začátku minulého týdne přišla zpráva s týdenním rozvrhem a upozorněním na vyzvednutí vysvědčení a odevzdání učebnic. Bez přítomnosti samotných žáků, u vstupních dveří školy a s maskami. Podpis sem, podpis tam, cenný papír v ruce a se slovy: “uvidíme se s dětmi v září, když to situace dovolí”, hotovo. Další letošní premiéru má i naše čtvrťačka. Protože se loučí s prvním stupněm, musí si na finální zaklapnutí laptopu ještě týden počkat. A že je to pro ni bezesporně trýznivé v porovnání s odpočívajícími mladšími sestrami, doma nikdo nepochybuje. Avšak školní rok 2019/2020 pro nás nekončí. Holky čekají závěrečné zkoušky z českého jazyka a vlastivědy, poprvé online a poprvé bez cesty za českým příbuzenstvem.

Jaká bude letos sezóna?

To je otázka, na kterou zatím nikdo nemá odpověď. Ano, hranice jsou otevřené, ano, 14denní karanténa pro některé země (včetně ČR) odpadá, a ano, letadla opět brázdí vzdušné prostory Bulharska. Přesto mám pocit, že rostoucí sluneční intenzita spíš vytváří iluzi, že vše je jako dřív. Je to tak ale doopravdy? Přestože z uvolněných tváří lidí čtu optimismus, během rozhovorů odhaluji přetrvávající nejistotu. Každý se modlí, ať TEN vir zmizí a už se nevrátí. Většina doufá v rychlý návrat k normalitě. Hoteliéři a restauratéři zvažují otevírání. Vyplatí se, nebo ne?! Spousta lidí se ocitla v obtížné životní situaci. Zraky se teď logicky upírají na pobřežní turismus. Tak jaká bude letos sezóna? Jeden obrovský otazník.


V nejsevernějším letovisku Albena funguje jen jeden hotel. Majitel uzpůsobil pláž anti-covidovým parametrům. Komplety dvou lehátek se slunečníkem jsou od sebe vzdáleny celých 7 metrů! Na Slunečním pobřeží otevřely zatím pouze čtyři hotely, což je opravdu těžce zanedbatelné procento. Ostatní vyčkávají na půli června až začátek července. Tu a tam otvírají malé obchůdky, no zatím je tak, dalo by se říci zkušebně. Plážové promenády jsou stále víceméně prázdné. Vyhřátý písek a mořské vlny lákají pouhé jednotlivce. Pláže se přesto připravují. Byly rozestavěny stanoviště plavčíků, rozkolíkovány placené úseky, které budou během několika dnů zaplněny plážovými komplety. Vlastně jsem sama zvědavá, jak to tedy letos bude?! Jediné s čím jsem si jistá je, že už se nemůžu dočkat písku ve vlasech a vůně opálené kůže.

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *