Plaz
Ze života

Mozek se musí trénovat

Asi Vás napadne, jaké to je žít ve dvou jazycích a dvou kulturách? Jak je možné udržovat svou mateřštinu a rozvíjet ji i u dětí? Je to snadné? Záleží na úhlu pohledu a jaká pravidla si nastavíte. 

U nás to zpočátku bylo velmi jednoznačné. Já mluvím s dětmi pouze česky, muž pouze bulharsky. Mezi sebou, kdo má, na co náladu. Postupem času jsme řešili různá úskalí, jako například mixování jazyků, neochotu přepínat obzvláště po návratu z jednojazyčného prostředí, a nakonec i paralelní školní výuku, jak jsem tu už mnohokrát psala. O to víc mne mrzí nepochopení příbuzných, v případě zapomínání některých českých slov. Ono se to nezasvěcenému velmi těžce vysvětluje. Bilingvní mozek prostě funguje úplně na jiném principu. Pasivně má velmi širokou slovní zásobu, avšak aktivně se při zapadnutí určitého jevu stane, že si dítě prostě vypomůže druhým jazykem. Nebo naopak rovnou požádá o pomoc otázkou:“A jak se to řeklo?”, což je pořád značně optimistické, jelikož označuje zájem si rozpomenout.

Víte, ať věnujete dětem tolik času, kolik můžete, ať jim čtete, či je motivujete k české četbě, ať společně sledujete české pořady či jim hledáte české “viber friends”, čeština už pro ně není marginálním jazykem. Vždyť i jejich každodenní sociální vztahy se odehrávají v druhém jazyce. A vaše mateřština se tak logicky dostává do pozadí. To je fakt. Moje osobní mise je tedy – nadále pokračovat, vzdělávat je v češtině a podporovat jejich zájem. Sama se občas dostanu do situace, že mi nějaké slovo či fráze naskočí prvně v bulharštině. Žádná hrůza! Mozek se musí trénovat celý život! Takže pozitivně a kreativně, jazyky kupředu! A já běžím na pláž, užít si víkendového klidu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *